Vzhledem k tomu, že Postava v základní části odchytal 44 duelů (o patnáct více než porubský Daniel Dolejš s průměrem 1,79 – pozn. red.), nenašel v této statistice přemožitele. Stejně jako v úspěšnosti zákroků.

U té se zastavme. Číslo 93,23 % z předešlé základní části jste tentokrát ještě vylepšil na 94,28 %. Jak se to tak mladému brankáři, jako jste vy, povedlo?
Sám to asi nedokážu vysvětlit (úsměv). Dařilo se a byl jsem rád, že jsem individuálními výkony pomáhal k bodům. Nejdůležitější byl leden, který jsme zvládli nejlíp z celé sezony. Zachránili jsme se a potom jsme mohli řešit i TOP šestku.

Cítil jste tlak, abyste zopakoval minulou povedenou sezonu?
Vůbec jsem nevnímal, že bych si to měl nějak brát skrz minulou sezonu. Do každé sezony jdu nachystaný nanovo a snažím se podávat co nejlepší výkony.

Ani v průběhu sezony, když se týmu nedařilo a o to více potřeboval podržet od brankáře?
Určitě to bylo náročnější. Měli jsme hodně zápasů, které jsme bez power-play v závěru prohráli jen těsně. Pořád jsem se ale snažil být nastavený stejně. Věřil jsem, že se to otočí a naopak budeme o gól, o dva vyhrávat.

Nebylo výjimkou, že během zápasu jste čelil 50 střelám. Nezkresluje ale takový počet jejich náročnost?
Když má soupeř padesát střel za zápas, musí střílet úplně ze všeho, prakticky ze všech možných pozic. Těžkých, zákeřných střel se tam sice najde taky dost, ale rozhodně to nejsou všechny.

Dá se říct, že s prodlouženým útočným pásmem jsou střely zdálky pro brankáře lehčí?
Asi jo. Pokud brankáři nikdo necloní a takové střely celou dobu vidí, je to na zákrok jednodušší.

Počítal jste s tím, že za zápas si budete muset poradit klidně i s padesáti střelami?
Spíš jsem počítal s každou střelou, že může přijít odkudkoliv. Jsou týmy, které se proti nám snažily střílet z každé možné pozice, třeba Zlín. Na každou střelu jsem se snažil být stejně nachystaný a soustředěný.

Na druhou stranu jste byl pořád v zápřahu, což brankářům obecně vyhovuje…
Mně taky. Když na vás chodí puky v podstatě pořád, včetně těch lehčích, víc si to osaháte a pak jste rozchytanější. Stoprocentně je to lepší, než když na vás jde jedna střela za pět minut a ještě k tomu je těžká.

Je proto důležité, aby vždycky bylo více těch lehkých střel?
I těžké zákroky ale mají něco do sebe. Dodají vám sebevědomí, stačí chytnout pár náročných střel a brankář si najednou mnohem víc věří. Je těžké říct, která střela je jednoduchá a která ne. Vždycky to vyplyne ze situace na ledě.

Mezi těžké střely by se nicméně daly zařadit dorážky, s kterými už brankář zase tolik nepočítá, ne?
Je pravda, že dorážky bývají často těžké. Stejně těžká ale může být i střela od modré, když se vám před branku sjedou čtyři hráči a puk od začátku prakticky nevidíte.

Pokud vám přibývají zákroky a chytáte spolehlivě, přibývají i slovní útoky od protihráčů, kteří se vás snaží rozhodit?
Během základní části se to tolik neobjevuje, jenom minimálně. Častější je to potom až v sériích play-off. Druhý, třetí zápas proti vám nastupují stejní hráči a kolikrát se vás snaží rozhodit různými řečmi. Letos toho bylo hodně v předkole proti Pardubicích B. Daleko víc, než pak ve čtvrtfinále proti Vsetínu. Pardubičtí kluci mě zkoušeli popichovat, je pravda, že dost jich znám z mládežnických reprezentací nebo jiných míst. Jednak jsou mladí, jednak jim třeba může pomoct, že rozhodí soupeře.

Už jste si na to zvykl?
Člověk si musí zvyknout, ať chce, nebo ne. Nesmí si brát, když k němu přijede soupeř a něco mu řekne. Jde to jedním uchem dovnitř a druhým ven, tím se dá řídit asi nejlíp.

V lednu gradovala nejen forma celého týmu, ale zřejmě i vaše. Stal jste se hráčem měsíce, v devíti zápasech jste dostal jen jedenáct gólů, úspěšnost zákroků jste měl přes 96 procent (96,33 % - pozn. red.), vychytal jste dvě čistá konta…
Všechno tomu nasvědčuje, takže to tak asi bude (úsměv). Byla to pro nás zlomová část sezony. Pohybovali jsme se kolem desátého místa a série výher nás dostala nahoru. Soutěž jsme dokázali zachránit a pak už jsme mysleli jenom na play-off.

Když přišel trenér Mikeska, přibylo vám jednodušších zákroků?
Řeknu to jinak, ubylo těch náročnějších střel (úsměv). Víc jsme se zaměřili na defenzívu, z které jsme pak mohli i líp útočit. Byla to velká změna, která pomohla nejenom mně, ale celému týmu.

Všechno sledujete z konce hřiště, co se podle vás na hře nejvíc změnilo?
Nejvíc asi dobruslování. I po útočnících se hodně chtělo, aby dobře bekčekovali. Ve srovnání se zápasy předtím strašně ubylo přečíslení, která proti nám soupeři měli.

Může si brankář při větším vytížení dovolit vynechávat posilovnu?
Záleží, jak často se gólmani střídají. Je to dost individuální. Osobně jsem tuhle sezonu měl nejvíc zápasů za celou kariéru, tím to pro mě bylo náročnější a pár posiloven jsem vynechal. Bylo to spíš o regeneraci, abych byl dobře připravený na další zápasy.

Máte za sebou dost turbulentní sezonu. Vnímal jste ještě větší nápor na psychiku než před rokem?
Vlastně jsem si to ani nebral. Každý den jsem na ledě pracoval na maximum, všechno jsem si hodil do zápasového tempa. Do samotných zápasů se mi pak šlo lépe, protože jsem věděl, že musím pracovat pořád stejně.

Najde se přesto zápas z této sezony, který byste nejraději vymazal z paměti?
Jediný, který mě napadá, je prosincový zápas doma proti Znojmu. Po druhé třetině jsme vedli 3:1 a nakonec jsme ještě prohráli 3:5. Jinak si nemyslím, že bychom měli nějaký extra propadák. Možná ještě první zápas čtvrtfinále play-off se Vsetínem, který se nepovedl. Jako první se mi ale vybaví to Znojmo.

Na první start v extralize zatím čekáte, na rozdíl od vaší masky. Jak ta debutovala?
Když jsem byl na jeden zápas jako dvojka v Olomouci, Braňo (Konrád – pozn. red.) dostal blbě pukem do masky. Myslím, že se mu urval plastový chránič krku, který ještě používá. Než stihli doběhnout pro jeho druhou masku, rychle vzali moji, aby nemusel střídat. Chytal v ní asi jedno střídání, než bylo další přerušení.

Byl vám Branislav Konrád tak nenadálou výpůjčku vděčný?
Spíš mi říkal, že s tím mým žlutým košíkem se to nedalo vydržet a jenom čekal na konec (úsměv).

Některým brankářům může barevná mřížka masky vadit?
Je to o zvyku. Každému brankáři trvá jeden, dva měsíce, než si zvykne na novou masku. Je jedno, jakou má barvu. Někteří brankáři nemají rádi barevné košíky a chtějí mít jenom stříbrné. Tím, že Braňo měl bílý košík, pro něj ten můj žlutý mohl být nezvyk a mohlo mu to vadit.

Mimochodem, už vám vrátili slávistický hrníček?
Nevrátili a podle mě už ani nevrátí. Řekl bych, že se už nenajde (úsměv).

Jak dlouho ho postrádáte?
Od listopadu, už je to pěkná doba. Bylo to normálně přes týden, jeden den jsem si z něj ještě dával kávu a druhý den už mi zmizel ze skříňky.

Budete brát uplynulou sezonu jako závazek?
Takhle to brát ani nemůžu. Jsem rád, že tato i předchozí sezona mi vyšly. Budu se snažit, abych příští sezonu měl stejně dobrou, ne-li ještě lepší.