Jaký je to pocit, stát se najednou trenérem v nejvyšší soutěži?
Jsou to příjemné starosti. Člověk chvilku přemýšlel, co a jak se zařídit. Karlovy Vary jsou extraligový klub. Těším se na práci, které bude opravdu hodně. Věřím, že budeme úspěšní.
Jak k nabídce z Karlových Varů došlo?
Abych řekl pravdu, s nabídkou jsem vůbec nepočítal. Byl jsem domluvený s Laďou Kočarou v Přerově k mládeži. S tím, že pokud by do konce března přišla zajímavá nabídka, využil bych ji. Bylo to ráz naráz. Zavolal mi sportovní manažer Varů Václav Skuhravý. Dal mi konkrétní nabídku a prakticky hned jsem jí přijal. Tím jsme se domluvili.
Byla extraliga jedním z vašich cílů, když jste v roce 2019 trenérskou kariéru začínal?
Hráčům jsem vždycky říkal, že moje trenérské ambice jsou v podstatě nulové. Z jednoho důvodu: hokej mě baví opravdu jako sport, ambicí jsem se nechtěl zbytečně zatěžovat. Jako hráč jsem to měl jinak a udělal jsem chybu, úplně se mi to nevyplatilo. Jako trenér jsem tak o ambicích ani nepřemýšlel.
Co vám necelé tři roky u Zubrů daly?
Musím hlavně poděkovat klukům, že mě vzali mezi sebe. Pavel Hanák mě před třemi roky oslovil s nabídkou a Laďa Kočara s Jirkou Sklenářem mě vzali mezi sebe. Zásadní pro mě byla i spolupráce s kondičním trenérem Kubou Fryčem. Naučili mě základům trenérského řemesla, za to jsem jim vděčný a vždycky budu. Když jsem se pak přesunul do mládeže, byly to výborné debaty, spolupráce, zkušenosti. S Pavlem Neumanem, Davidem Kudělkou, Víťou Černohousem nebo Alešem Verlíkem. Všem moc děkuji. Uvidíme, jak to dokážu přenést o patro výš.
Trpělivost i reakce na chyby
V Energii povedete stejně v Přerově beky. Vyplynulo to z toho, že jste v obraně sám hrával?
Je to jasné. Práce pro beky mě nejvíc zajímá, jsem do ní zapálený. Našel jsem se v tom, pořád se chci zlepšovat. Vůbec nepřemýšlím nad tím, jestli budu hlavní trenér nebo asistent. Nemám to tak. Věřím práci s obránci a tomu, že je důležitá.
Jaká je vaše vize pro přípravu kvalitních obránců?
Najít dobrého obránce je v současnosti asi složitější než dřív. Musím ale říct, že nám dorůstají velice zajímaví, moderní obránci. Dneska se hodně mluví o tom, že beci jsou hodně ofenzívní. Podle mě jde ale spíš o takové vlny. Před dvaceti lety se o ofenzívních becích prakticky vůbec nemluvilo, momentálně je z toho nějaké gró. Práce s obranou je celkově o trpělivosti. Pořád se bavíme o chybách. Ty se stávají, je to běžné. Podstatné ale je, jak na ně hráči reagují a jak po nich hrají. To mě jako trenéra zajímá. Chování obránců, když se chyba stane. Aby byli klidní a hráli jako před chybou.
Jak se ohlížíte za práci s beky v Přerově?
Můžu mluvit více méně jenom v pozitivech. Samozřejmě, s pár klukama jsme se museli takzvaně rozloučit. Vždycky jsme se ale mohli vzájemně podívat do očí, věděli jsme, z jakého důvodu se rozcházíme. Za mého působení byli v Přerově obránci, kteří se chtěli zlepšovat a měli hokej rádi. Šli si za tím, chtěli se posouvat každým tréninkem. Jako trenérovi mi tím dost usnadňovali práci.
A celkově, jak jste s přerovským angažmá spokojený?
Považuji ho za úspěšné. Už jenom z důvodu, co se za dva a půl roku podařilo v Přerově vyladit, dochystat, připravit. Klub si to vzal za své, což bylo skvělé. Hráčům se ve výsledku nabízel servis, který je pro hokej nezbytný. Využívali toho a povedlo se to. Je škoda, že nám minulý rok uteklo play-off. Ale na všem musíte hledat to pozitivní. Spoustu kluků, kteří si čtvrtfinále zahráli, to posunulo. Na rovinu říkám, že tenkrát nás jedna chyba stála celou sérii. Dvacet kluků už dneska ví, jak se příště budou třeba v jiném klubu, ale ve stejné situaci chovat. Budou na to připraveni, už to s nimi tak nezamává. Mnohem víc mrzí play-off rok předtím. Tým byl silný a věřil si. Bohužel do toho vstoupil covid, ovšem o tom už nemá cenu se bavit.
Chybou v loňském play-off asi myslíte vyrovnávací gól při vlastní přesilovce z prvního zápasu…
Byla tam chyba od nás trenérů. Hráče jsme neupozornili, aby drželi puk na hokejkách. Pustili se do zakončení nacvičené situace v přesilovce, která nevyšla. Pak jsme z toho bohužel inkasovali. Takové chyby se prostě stávají. Po týdnech nebo možná až měsících si člověk uvědomí, že to byla jenom jedna chyba. Sice ve výsledku rozhodla celou sérii, ale příště už budu vědět, že se jde dál a v dalším zápase už to na mně nebude znát.
Král? Setkání s takovým hráčem jsem nečekal
Ve stejném ročníku jste měli i nejlepší přesilovky v základní části. Čím to bylo?
Ze začátku nám je výbornými výkony pomohl rozjet Filip Král. Kluci si pak věřili a během sezony se to jenom zlepšovalo. Někdy se pochopitelně stane, že se to úplně nepovede, jako v dobíhající sezoně. Pro hráče je to zase jiná zkušenost a příště budou třeba reagovat jinak. Dobré informace jsou to i pro trenéry, aby přesilovky příště vedli jinak. Třeba jako v předchozí sezoně.
Zmínil jste Filipa Krále. Je to jméno, které se ze všech vašich přerovských svěřenců dá vypíchnout?
Hlavně jsem nečekal, že druhý rok v trenérském křesle se setkám s takovým hráčem. Filip má hodně před sebou. Bylo to přínosné pro všechny strany – pro nás trenéry, ostatní kluky a věřím, že i pro Filipa. V té době neměl kde hrát. Pak jenom přešel z Přerova do Komety a předváděl velice zajímavé výkony.
Jak se teď bude lišit vaše práce v Karlových Varech?
Počítám s tím, že určitý rozdíl tam bude. Karlovy Vary přece jen hrají nejvyšší soutěž. Na druhou stranu si myslím, že tam přenesu všechny věci, které jsem využíval v Přerově. Tréninky, tréninkové plány a podobně. S novými kolegy se pak domluvíme na detailech.
