„Můžu říct jenom samá pozitiva. S manželkou jsme v Přerově prožili důležité období, narodily se nám obě děti. Super to bylo i po hokejové stránce, Přerov pro nás rozhodně něco znamená,“ hlásí Doležal. Zubři si jej vyhlédli v době, kdy zrovna nehrál první ligu, ale o soutěž níž za Kobru Praha. V listopadu 2017, měsíc před Vánocemi, potřebovali kvůli zraněním i odchodům doplnit kádr.
„Tomáš se nám hodí typově i povahově. Na podmínkách jsme se domluvili během chvíle a navíc měl obrovský zájem hrát za Přerov. Jsme dohodnuti na měsíčním hostování, ale pevně věřím, že využijeme opci a zůstane u nás až do konce sezony,“ komentoval tehdy Doležalův příchod sportovní manažer Přerova Pavel Hanák. U měsíčního hostování nakonec opravdu nezůstalo. Doležal zůstal nejen po zbytek sezony, u Zubrů pak přidal šest dalších ročníků. V první lize už předtím prošel Havlíčkovým Brodem, Berounem, Litoměřicemi, Mostem a mateřskou Slavií. Extraligu si kromě sešívaných vyzkoušel také za Litvínov.
Svůj počet startů v modrožluté kombinaci Doležal zaokrouhlil na 300. Během nich vstřelil 57 gólů a na 96 přihrál, dohromady tak nasbíral 153 kanadských bodů. První branku si připsal hned při svém premiérovém zápase proti Českým Budějovicím. „Ani v duchu by mě nenapadlo, že v Přerově strávíme s rodinou tolik času. Když jsem do Přerova přicházel, byla to pro mě příležitost pokračovat v první lize. Velké díky za to, že jsem se sem dostal a po tolik let si v týmu udržel takovou pozici,“ vzkazuje člen známé hokejové rodiny Doležalů.
Přišel jsem v nejlepší možné době
V Přerově zažil čtyři hlavní trenéry – Kamila Přecechtěla, Vladimíra Kočaru, Roberta Svobodu a Michala Mikesku – a stejný počet asistentů – Petra Dočkala, Jiřího Sklenáře, Jakuba Grofa a Víta Černohouse. „Moc děkuju Pavlovi Hanákovi, že si mě vyhlídl a přivedl do Přerova. Děkuju i trenérům, kterým jsem prošel pod rukama, lidem okolo týmu – hlavně Hance s Meňou – a ostatním lidem v klubu. Když je potřeba, každý vám podá pomocnou ruku,“ oceňuje Doležal. „A v neposlední řadě samozřejmě díky i fanouškům. Rozhodně mám na co vzpomínat,“ dodává pohnutým hlasem.
Zubři mu pomohli i při nepříjemných zraněních, kvůli kterým vynechal nemalý počet utkání. „Kdykoliv jsem měl s čímkoliv problém, díky kontaktům, možnostem a všemu, co v klubu je, mně i ostatním klukům dokázali pomoct. Ať už trenéři nebo další lidi okolo hokeje. Jsem rád, že to tak v Přerově funguje,“ přibližuje. Asi nejobávanější útočné trio vytvořil v sezoně 2019/20 s Romanem Pšurným a Jakubem Navrátilem. Zubři tehdy po dlouhé základní části obsadili v prvoligové tabulce druhé místo.
Právě skvělý kolektiv lidí si Doležal při bilancování dlouhých roků na Hané vybaví jako první. „Přišel jsem do nejlepší doby, do které jsem mohl do Přerova přijít. V týmu bylo nespočet zkušených kluků se spoustou zápasů v extralize. Tomáš Sýkora, Milan Procházka nebo Karel Plášek. Můžu být rád, že jsem si s nimi mohl zahrát, a posunuli mě dál,“ vzpomíná. „Když kluci odešli, snažil jsem se zase já v některých věcech posouvat mladší spoluhráče. Přerov mi prostě dal spoustu skvělých věcí. Obrovsky mě posunul, cítil jsem se daleko sebevědomější než v jiných týmech. Tam jsem neměl takovou úlohu a kolem sebe takové lidi jako v Přerově,“ prozrazuje bývalý mládežnický reprezentant, který v Přerově při absenci Jiřího Krisla plnil i funkci kapitána.
S rodinou, do které postupně přibyly dcery Timea a Thea, ale pobýval stovky kilometrů od domova. „Máme barák u Prahy, dost času jsme trávili mimo něj a cestování bylo čím dál náročnější. V Přerově jsme nikdy napevno nebydleli, kdykoliv byla možnost, jeli jsme domů,“ prozrazuje. „Starší dceři za chvíli začíná škola, mladší roste jako z vody a také nás to bude brzo čekat, včetně kroužků. Přišel čas žít doma a všechno tohle řešit tam. Proto se vracíme a budu působit v jiném klubu,“ vysvětluje Tomáš Doležal.
