P ř e r o v – Druhou červnovou sobotu pořádal přerovský klub akci s názvem Sportovní den ZUBRA, která se zařadila mezi velmi úspěšné. Velkému zájmu se těšily nejen odpolední soutěže, ale také následná autogramiáda přerovských odchovanců. Na ní samozřejmě nechyběl útočník Tomáš Sýkora, člen týmu mistrovské Plzně. Extraligový titul je pro něj tím největším úspěchem v dosavadní kariéře, proto jsme si s čtyřiatřicetiletým forvardem o vydařené sezóně popovídali.
Tomáši, od konce sezóny už uplynuly téměř dva měsíce, jak ji s tím odstupem času hodnotíte?
Sezóna měla takové tři fáze. Ta první byla před létem, kdy jsem po ukončení angažmá ve Zlíně ještě pořádně ani nevěděl, kde budu hrát. Druhá byla v červnu, co jsem vzal nabídku Ústí nad Labem. Byla to sice první liga, jenže Ústí je pořád TOP tým a chtěl jsem s ním zkusit postoupit do extraligy. To nevyšlo, ale nakonec mi to nevadilo, když se v té třetí fázi ozvala Plzeň a podařilo se udělat titul.
Tečka byla opravdu sladká, ale co vaše působení v Ústí nad Labem, které oproti předchozím sezónám, muselo z plánů a cílů trochu slevit?
Tam se to vyvíjelo všelijak. Měsíc jsem kvůli zranění nehrál a závěr se nám vůbec nepovedl, což bylo pro mě hodně velké zklamání. V semifinále play-off jsme hráli proti Olomouci a ta nás jednoznačně přejela.
Motivaci jste ale kvůli širší baráži o extraligu museli mít určitě hodně velkou, je to tak?
Ta motivace nebyla velká, ale obrovská! Dělali jsme všechno pro to, abychom s Boleslaví šli minimálně do té baráže. Snažili jsme se hrát co nejlépe, i na trénincích jsme pořádně makali, ale Olomouc nás prostě načapala výbornou taktickou hrou.
V té semifinálové sérii s Olomoucí jste úplně přestali střílet góly. Čím to bylo?
Přisuzuji to hlavně tomu, že Olomouc na nás šla skvěle takticky připravená a její hokej byl skvělý. Všechny čtyři lajny hrály výborně a nás téměř k ničemu nepustily. Nemohli jsme se prosadit a ty zápasy navíc velice rychle uplynuly. Najednou byl konec. Byla to obrovská škoda, že nás Olomouc tvrdě smázla 4:0 na zápasy. Já jsem pro Ústí dýchal a chtěl pomoct minimálně k té baráži.
Hned po vyřazení přišel váš rychlý přesun z Ústí nad Labem do extraligové Plzně. Jak probíhal?
Zklamání z toho vyřazení hodně rychle vyprchalo, protože hned na druhý den jsem dostal od vedení zprávu, že nemám konec sezóny a okamžitě mě očekávají v Plzni. Tam to bylo úplně o něčem jiném. Od sedmého zápasu čtvrtfinále jsem do toho vlétnul a dopadlo to skvěle. Hrál jsem potom v Plzni všechny zápasy, což byl pro mě obrovský zážitek.
Vy jste vlastně byl takový barážový specialista, protože jste v pěti sezónách hrál o extraligu. Teď najednou přišel takový skok na tu krásnější stranu nejvyšší soutěže.
No to je pravda (usmívá se). Já jsem si ten závěr sezóny v Plzni skvěle užíval. Na začátku ani nebylo jasné, jestli vůbec budu hrát, ale skočil jsem do sedmého zápasu čtvrtfinále s Litvínovem, což byl nesmírně těžký soupeř. Hlavně jsem se snažil nic nezkazit a plnit přesně to, co trenéři po mě chtěli. Postupem času jsem si začal víc dovolovat a myslím si, že v tom finále se Zlínem už jsem mužstvu snad i trochu pomohl.
Finále se Zlínem bylo skvělou reklamou na hokej. Zvláště ten sedmý zápas, který se hrál bez nájezdů až do rozhodnutí. Jak se na to díváte?
Bylo to úžasné vyvrcholení extraligy a obrovský úspěch pro celou Plzeň a pro Martina Straku, který je výborný hráč i člověk. Maximálně si to všechno zasloužil.
Co se s vámi dělo, když Zlín deset vteřin před koncem vyrovnal? Mělo se vhazovat ve středním pásmu, ale obránce Tomáš Slovák přiznal, že puk tečoval.
Já jsem to v první chvíli vůbec nevěděl a řada spoluhráčů taky ne. Až později jsme na to v kabině přišli. Toho vyrovnávacího gólu byla škoda, ale stalo se. Takový je hokej. Krásné na tom bylo to, že jsme šli do kabiny a hned jsme si řekli, že to Zlínu prostě nedáme. Mohlo to vyrovnání na nás zanechat nějaké stopy, ale v kabině to neskutečně žilo. Hecovali jsme se dál a nakonec to v prodloužení po obrovském boji vyšlo.
Jak vůbec probíhaly v Plzni mistrovské oslavy?
No bylo to hodně dlouhé a náročné (usmívá se). Až kolem páté hodiny ranní jsme dojeli do Plzně, kde na nás čekala spousta fanoušků. Šli jsme do hospody a každý slavil podle toho, jak vydržel. Měli jsme i zápas proti fanouškům a celkově jsme si to úplně všichni maximálně užili.
V plném proudu je nyní příprava na novou sezónu a hokejoví fandové už nějaký čas ví, že budete pokračovat v Plzni.
Je to tak. Podepsal jsem v Plzni novou roční smlouvu s opcí a jsem za to moc rád, protože vloni jsem dlouho nevěděl, co bude. Letos se všechno vyřešilo hodně rychle, takže můžu v klidu trénovat a připravit se. Dělám všechno pro to, abych byl co nejlépe připravený a třeba dosáhl s Plzní nějakého dalšího úspěchu.
Obhajoba extraligového titulu je nesmírně těžká. Víme, jak dopadly například Pardubice, ale i jiné kluby, které nejvyšší soutěž vyhrály. Jak se na to díváte?
Nejen Pardubice, ale třeba v posledních letech i Třinec měl po mistrovské kocovině hodně špatnou sezónu. V Plzni takhle dopadnout nechceme, proto máme tréninkové dávky dvakrát větší, než byly vloni. Takže doufám, že to bude ku prospěchu.
Na závěr bych se vrátil na skok do Přerova. Sledujete dění kolem Zubrů?
Sleduji s velkou pravidelností a komunikuji s některými hráči. Je škoda, že po dobré základní části se Přerovu vždycky moc nepodaří play-off. V uplynulé sezóně mohl Přerov klidně druhou ligu vyhrát a poprat se o tu první, ale bohužel to nevyšlo. Pokud se podaří sehnat peníze, tak bych tady všem postup moc přál.
Poslední otázka se doslova nabízí. V Přerově jste začínal, takže je šance, že bychom vás tady ještě někdy v modrožlutém dresu viděli?
Určitě! Až nebudu mít možnost hrát vyšší soutěž, tak se stoprocentně do Přerova ještě vrátím. Už jsem to probíral s manažerem Pavlem Sedlákem a slíbil jsem mu, že kariéru skončím doma.
