P ř e r o v – Celý uplynulý víkend byl v Přerově ve znamení bouřlivých oslav. To, o čem snili hokejoví fandové delší dobu se stalo skutečností, Zubři završili fantastickou sezónu 2014/2015 postupem do první ligy. Po bujarých oslavách tak už přichází čas bilancování velmi úspěšného roku, který se zapíše do historie přerovského hokeje tučným písmem. V rozhovoru se za sezónou ohlíží Petr Dočkal, hlavní trenér Zubrů.
Jak hodnotíte poslední utkání doma se Sokolovem, které bylo tím postupovým do první ligy?
Snažili jsme se hlavně zmobilizovat síly. Soupeř měl postup v play-off totiž mnohem snazší, takže byl více odpočatější. Sokolov se v závěru první třetiny dostal do vedení a my jsme dlouho hledali recept na dobytí jeho brány. Obrannou činnost měl velmi dobře zorganizovanou, což vedlo k tomu, že čekal na brejkové situace, pro které má mladé nabruslené hráče. My jsme kluky o přestávkách nabádali k tomu, aby co nejvíce zjednodušili hru a všechny puky stříleli na bránu. Z takové jedné akce vyrovnal David Šťastný, jeden z našich nejlepších hráčů.
Co říct k samostatným nájezdům? Ty byly totiž nádhernou tečkou za krásnou sezónou. Spousta fanoušků bude na ně dlouho vzpomínat.
Nájezdy jsou vždycky už loterií a je potřeba mít při nich štěstí na své straně. Samozřejmě rozhoduje i to, kdo má pevnější nervy v těch rozhodujících chvílích a v neposlední řadě hraje roli i zkušenost. My jsme ty nájezdy nezačali dobře, inkasovali jsme hned z první penalty, tak jsme sáhli k již domluvené změně brankářů.
Pro fanoušky ta změna brankářů v nájezdech byla nečekaná a Jiří Slovák už pak všechny sokolovské střelce vychytal. Kdy padlo rozhodnutí, že uděláte takovou rošádu?
Martin Vojtek odchytal poslední dva měsíce téměř bez přestávky. Byl extrémně vytížený a chyběl jen část zápasu ve Vsetíně. Před jeho výkonností je třeba smeknout klobouk, byl to nejlepší gólman soutěže. Na změně už jsme byli domluveni dlouho dopředu, konkrétně po utkání doma s Opavou v semifinále, které jsme na nájezdy prohráli. Dohodli jsme se, že pokud soupeř promění první nájezd, což se stalo, tak půjde do brány Jirka Slovák. Kokina už Sokolov měl zmapovaného z předchozího zápasu i z různých videosestřihů, zatímco Slováka vlastně vůbec neznal. Ukázalo se, že Jirka je neméně kvalitní brankář a podržel mužstvo v tu pravou chvíli. Jak se říká, nepodělal se z toho a potvrdil, že Přerov měl nejlepší brankářskou dvojici v lize.
O některých věcech se během play-off nemluvilo. Teď již můžeme říct, že dlouho jste bojovali se zraněními, kterých opravdu nebylo málo.
Zranění jsme před našimi soupeři nijak neodtajňovali. Je pravda, že spousta hráčů hrála od začátku play-off na krev, přes zranění a na vůli. Bylo dobře, že soupeři o tom moc nevěděli. Zraněni postupně byli Vojtek, Pala, Osina, Kudělka, Polák, Vlček, Goiš, Sedlák, Dostálek, Sakrajda, Šebek, Procházka a Blinka.
Sezóna měla ten nejkrásnější konec. Jaké máte pocity z postupu do první ligy?
Jsme všichni moc rádi, že Přerov se zase skvěle bavil a naplno žil hokejem. Loni už euforie byla taky, když se hrálo finále s Prostějovem, ale nepodařilo se jít dál. Letos jsme se snažili do naší hry zapojit trochu více srdíčka a pracovat na kolektivním duchu, což zřejmě rozhodlo. Nerozlišovalo se, že ten hráč je starší a ten naopak mladší. Každý, kdo měl sílu a výkonnost, tak odvedl na ledě skvělou práci.
Když se ohlédneme za celou sezónou, tak úspěchem už bylo vítězství v základní části, mám pravdu?
Sezóna se pro nás vyvíjela opravdu famózně. Na začátku jsme se snažili, aby jak nově příchozí hráči, tak i ti mladí, kteří se zapracovávali do mužstva, pochopili, jakým stylem chceme hrát a co nám přinese ty nejlepší výsledky. Usadili jsme se na čelních příčkách tabulky, kde jsme se poctivou hrou neustále drželi. Soupeřům jsme se bodově vzdálili, i když například mančafty Poruby nebo Vsetína byly velice silné. Nakonec se nám podařilo první místo udržet, což bylo velmi důležité. Ukázalo se to v rozhodujícím finálovém utkání se Vsetínem, kdy hrálo domácí prostředí podstatnou roli.
Velká část hokejové veřejnosti mluvila o tom, že Přerov má nejzkušenější tým celé soutěže. To se ukázalo na obratech v těch nejdůležitějších zápasech. V rozhodujícím finále se Vsetínem, pak na ledě Tábora i doma se Sokolovem jste prohrávali, ale přesto všechny zápasy skončily vítězně.
Já jsem tomu mužstvu bezmezně věřil. Skloubila se obrovská zkušenost hráčů typu Kudělky, Sedláka, Vojtka, Procházky, Vlčka, Poláka s mladou generací, která by měla postupně převzít štafetu. Celý tým měl náboj, obrovskou vůli a pokoru. Kluci se námi trenéry dali přesvědčit, že se na sto procent hraje a dře za každého stavu, než siréna odhouká konec. Takhle se bojuje v NHL či v jiných zahraničních soutěžích a taktéž v naší extralize. Naše česká povaha, že něco za špatného stavu už zabalíme, je špatná. Proto tedy klobouk dolů. Kluci ukázali, že s pokorou, bojovností a kolektivním duchem se soupeř dá přetlačit, i když se zápas nevyvíjí dobře.
Vy jste byl v posledních sezónách v Přerově spjat především s trénováním mládeže. Kam tedy ve vaší trenérské kariéře řadíte tento úspěch?
Musím se přiznat, že jsem o trénování prvního mužstva už příliš neuvažoval. Muže jsem v minulosti vedl dvakrát. Poprvé jsme to museli z finančních důvodů v průběhu sezóny zabalit, přestože jsme byli na nějakém třetím čtvrtém místě. Toho jsem se nechtěl zúčastnit. Podruhé jsme to dotáhli až do finále s Novým Jičínem, kde jsme však dojeli na nízký počet hráčů. Zdravých bylo asi jen dvanáct a tehdy nebyly podmínky na větší doplnění týmu. Například můj současný asistent Daniel Faltýnek dohrával sezónu s velkým zraněním. Letošní úspěch pro mě znamená nejvíc, ale není to jen má zásluha. Je to úspěch všech lidí, kteří se na té krásné sezóně jakýmkoliv způsobem podíleli.
Tehdejší podmínky se s těmi současnými asi těžko dají srovnávat, je to tak?
To zcela určitě. Letos bylo všechno nastaveno úplně jinak. I když byla nějaká vize postupu v horizontu dvou až tří let, tak vedení klubu dovolilo, aby kádr byl trochu širší. Tak jak by to mělo na dlouhodobou soutěž být. Ukázalo se, že i když někteří hráči nebyli pevně v kádru, tak mu obrovsky pomohli. Ať už účastí v tréninkových procesech, tak i tím, že občas naskočili do některého zápasu.
Jak proběhly postupové oslavy?
Konečně se už budu moct oholit (směje se). Dali jsme se všichni trochu dokupy, protože únava byla za ty dva měsíce opravdu obrovská. Žádný tlak ani stres jsme si nepřipouštěli, nebyli jsme ani vedením klubu do ničeho natvrdo tlačeni, ale bylo to psychicky náročné. Hrálo se každý druhý den, takže jsme toho měli všichni plné brejle. Jak se říká, vypustila se pára, celá naše parádní partie jsme si sedli v šatně a naplno jsme si užívali oslav. Dopředu jsme nic velkého neplánovali, protože to bylo o jedné brance nebo maličké chybě a mohl slavit soupeř.
Máte už nějaké informace k následující sezóně, co se bude po postupu dít dál?
To zatím vůbec nevím, protože nám trenérům i hráčům končí smlouva a zatím jsme vůbec nic neřešili. Chtěli jsme to v klidu dohrát a dojít za naším postupovým snem. Vedení klubu teď musí tu skončenou sezónu vyhodnotit. Je jasné, že po postupu do první ligy se bude muset práce v klubu posunout na profesionálnější úroveň. Rozhodně nesmíme dělat nějaká velká prohlášení. Musíme být nohama na zemi, poctivě pracovat a prokousávat se v bojích proti těm výrazně lepším mužstvům, které v první lize budou. Pro vedení klubu, hráče i fanoušky, to všechno budou velké změny, na které je třeba se stoprocentně připravit.
Na závěr by určitě nemělo chybět poděkování.
Poděkování patří našim výborným fanouškům a samozřejmě všem dalším lidem okolo hokeje. Ať už to byli hráči, náš realizační tým, kluboví funkcionáři, sponzoři či všichni ostatní, kteří nás přišli podpořit na zimní stadion. Obrovský dík patří i vedení našeho města. Doufejme, že jeho podpora hokeje bude ještě výraznější, protože ji přerovský klub potřebuje a zaslouží si ji. Dotáhli jsme společně Přerov po spoustě let tam, kde by měl být. Věřme, že v takovém nadšení, jakým sezóna končila, bude tým i celá hokejová veřejnost dál pokračovat v té nové, už prvoligové.
