Děkujeme všem fanouškům a partnerům za přízeň, podporu a důvěru v sezóně 2016/2017.

Pavel Neuman: MČR bylo pro všechny školou nejen sportovní, ale také společenskou

Pavel Neuman: MČR bylo pro všechny školou nejen sportovní, ale také společenskou
P ř e r o v – Hodně dlouhá a na události bohatá sezóna 2016/2017 už nyní doznívá také u zubří mládeže, která si v minulém týdnu připsala na své konto další obrovský úspěch. Tým starších žáků ročníku 2003 totiž bravurně zvládl prestižní Mistrovství republiky v Hradci Králové, odkud přivezl bronzové medaile. Nejen o tomto skvělém počinu hovoří v obsáhlém rozhovoru trenér úspěšné kategorie Pavel Neuman.
Mistrovství republiky je prestižním vyvrcholením sezóny. S jakým cílem jste do Hradce Králové jeli?
Na závěrečný turnaj jsme jeli se skromnými cíli a hlavně s pokorou. Úspěch už to byl díky tomu, že jsme v Žákovské lize skončili před Jihlavou, Zlínem, Kometou Brno a Olomoucí, což jsou vesměs extraligové kluby. Chtěli jsme reprezentovat náš klub se ctí, proto bylo naším cílem vyhrát alespoň jedno utkání.

Na úvod vás čekala Sparta Praha, s níž jste měli zápas velmi dobře rozehraný.
Dlouho jsme se v tomto utkání drželi, ale nevyšel nám závěr, kvůli kterému jsme celkově prohráli 2:5. Z odvedené práce jsme však měli dobrý pocit.

Dalším soupeřem byly Vítkovice, které jste vysoko porazili a nastartovali tak sérii výher. Čím to, že došlo k takovému zlepšení a zdolali jste pak i Hradec a Plzeň?
První třetinu jsme s Vítkovicemi velmi dobře odbránili a pak se nám podařilo vstřelit góly, kterými jsme soupeře zlomili. S Hradcem nás v pátek přijela povzbudit i Základní škola Želatovská, takže na tribunách byly děti, spolužáci kluků a všichni fandili v dresech celý zápas. Měli jsme v podstatě domácí prostředí, ve kterém jsme předvedli srdnatý a bojovný výkon. Sobotní Plzeň měla ve svém kádru několik výrazných individualit, ale my jsme odehráli zřejmě náš nejlepší zápas. V první třetině jsme z asi osmi střel dali čtyři góly a zbytek utkání jsme s podporou výborného brankáře ubojovali.

Poslední utkání s Chomutovem vám však nevyšlo. Co se stalo?
Měli jsme už jasno v tom, že získáme medaili. Výhra by nám pojistila stříbro a měli jsme dokonce šance i na zlato. Snaha byla velká, ale bohužel se nám zápas nepodařil. Udělali jsme hodně faulů, což nám ubíralo dost sil. Na turnaji jsme hráli s nejužším kádrem, takže to se na tom nepříznivém výsledku také podepsalo.

Mohla se, kromě únavy, na posledním utkání podepsat třeba i nervozita?
Kluky jsme na to už den dopředu připravovali, ale měli v hlavách to, že Chomutov doposud nezískal tolik bodů. Všechny týmy byly hodně kvalitní, ale dá se říct, že poprvé jsme šli do utkání v roli mírného favorita. A to jsme nezvládli. Přece jen, jsou to ještě děti, takže ten bodový zisk soupeře v hlavách měli. Z přemíry snahy vyplynuly fauly, a jak už jsem řekl, náš kádr byl úzký. Navíc se nám ještě ve druhé třetině zranil David Buršík.

Po nedělní porážce s Chomutovem bylo na hráčích vidět obrovské zklamání. Co jste jim po utkání řekl?
Od kluků v kabině po zápase nepadlo ani slovo a někteří i brečeli. Až později si všichni začali uvědomovat, co jsme v Hradci Králové dokázali a docenili, že zisk bronzové medaile je obrovský úspěch. Snažili jsme se být pozitivní, i když těsně po zápase se těžko hledala slova. Hráči se uzavřeli sami do sebe a ani nechtěli něco slyšet, takže jsme to utkání jen krátce zhodnotili.

Přerov promluvil nejen do pořadí na medailových pozicích, ale odvezl si také individuální ceny pro hráče. Těší vás to?
Samozřejmě jsme za to rádi. Nejlepším brankářem byl Tomáš Suchánek. Odvedl výborné výkony, držel mužstvo a hlavně ta vítězná utkání s Vítkovicemi, Hradcem a Plzní odchytal opravdu skvěle. Cenu pro nejlepšího obránce pak získal Stanislav Svozil. Byl lídr našeho mužstva a zřejmě i nejvýraznější osobou toho turnaje. Zmínil byl také útočníka Martina Ryšavého, který sice na závěrečném ceremoniálu oceněn nebyl, ovšem jde o gólového hráče. Hokej je ale kolektivní sport, proto určitě není dobré se bavit jen o těchto třech jménech. Všichni kluci bojovali a jeden bez druhého by nebyli schopní něco takového dokázat.

Hráli jste proti těm nejlepším soupeřům v republice. Co vám měření se špičkovými celky dalo?
Byla to obrovská zkušenost pro všechny. Nejen pro mě, ale i pro realizační tým a hlavně pro kluky. Mohli se srovnat s výbornými hráči jejich ročníku a zažili konkurenční prostředí, které jinak nezažijí. Byla tam Česká televize, spousta fotografů, kameramanů, rozhovorů, takže zažili i to, jak vypadá mediální zájem. Akce byla brána i jako společenská událost, proto celý tým jel na turnaj v saku. Klukům jsme vysvětlili, že je potřeba reprezentovat klub nejen na ledě, ale i mimo něj svým chováním a přístupem. Byla to tedy velká škola nejen, co se týče sportu, ale i společenského vývoje.

Přerovský mládežnický hokej si v Hradci udělal velmi dobrou reklamu. Souhlasíte s tím?
Určitě ano. Ze začátku sezóny jsme se sportovním manažerem mládeže Vladimírem Kočarou výsledky u této kategorie až tolik nehrotili. Prioritou byl mladší dorost v ELIOD Extralize, ve které se hraje o play-off nebo se sestupuje. Jelikož ale kluci podávali výborné výkony a drželi se neustále v popředí tabulky, tak jsme se postupem času už snažili zaměřit i na osmou třídu. Sice to po vysoké porážce s Jihlavou nevypadalo dobře a od Komety už jsme pak museli všechny zápasy vyhrát, ale nakonec se nám to podařilo.

Jak vás v Hradci Králové vnímali ostatní? Přece jen podle papírových předpokladů jste nebyli velkým adeptem na zisk medailí.
Už ten první zápas se Spartou vzbudil ohlasy. Sice jsme prohráli, ale dlouho jsme se drželi. Většinou nás ostatní vnímali velmi sympaticky, protože jsme tam byli jediným klubem, který nehraje extraligu. Bývá to tak, že lidé přejí více tomu papírově slabšímu, když hraje se silným soupeřem. Všichni nám tam podávali ruce a vnímali nás jako obrovské a příjemné překvapení.

V Přerově zakončujete svoji první sezónu. Už jste krátce nakousl Základní školu Želatovská, jak se vám tedy líbí spolupráce s ní?
Co se týče mládeže, je propojení sportu a školy klíčové. Rodiče svoje děti ráno přivezou na stadion nebo do školy a během dne mají splněnou jak výuku, tak i tréninkovou jednotku. Potom odpoledne mají čas se učit nebo se dál sportovně rozvíjet. Máme tady například Celoroční hokejovou školu, což je výborný doplňkový program k základním tréninkům v rámci jednotlivých kategorií mládeže.

Jak si vůbec mladí hokejisté ve škole vedou? Máte přehled?
Samozřejmě do školy pravidelně chodíme a jsme o všem informováni. Často hovoříme s učitelkami a v případě, že je nějaký problém, ať už kázeňský nebo třeba studijní, tak to všechno neprodleně řešíme. To propojení školy a hokeje je u nás jedno z nejlepších v širokém okolí.

Co vůbec hráče, kteří udělali v Hradci Králové úspěch, teď čeká? Budou přecházet z osmé třídy do mladšího dorostu.
Toto byla jejich poslední akce v žákovských kategoriích, takže to působení v nich zakončili velice úspěšně. Mladší dorost už je dvouročníková soutěž, tím pádem noví kluci budou takzvaní prvoročáci. Starší ročník 2002 je poměrně slušný, takže ne všichni hráči ročníku 2003 se do kádru našeho extraligového mladšího dorostu dostanou. Tréninkově jim všechno zabezpečíme, a protože spolupracujeme s blízkými kluby, jako je například Kroměříž či Valašské Meziříčí, tak jim bude umožněno hostování nebo střídavé starty. Na další sezónu, kdy už budou v mladším dorostu druhým rokem, tak se část zase vrátí.

Jak bude znít vaše závěrečné poděkování?
Určitě bych rád poděkoval všem klukům za celou sezónu, která byla opravdu povedená a dále pak realizačnímu týmu. Pomáhal nám Stanislav Svozil a vedoucí mužstva Jan Holík. Všem patří velký dík za jejich práci. Rovněž celé organizaci HC ZUBR Přerov a Základní škole Želatovská.